Véčův zážitníček

          osobní fotogalerie Jiřího Večerka Není důležité, jestli je zážitek příjemný nebo nepříjemný. Hlavně musí být silný, abychom si ho navždy pamatovali.
 

Úvodní stránka  /  DOVOLENÉ A ZÁJEZDY  /  Banská Bystrica a okolí


BANSKÁ BYSTRICA A OKOLÍ


den 1. [pondělí]
     Balení a přípravu na odjezd jsme si s Rozárkou odbyli předchozí den, takže jsme dopoledne v klidu vyrazili vstříc dobrodružství. Velkou část dne zabrala samotná cesta. Bezmála tři sta kilometrů se nám s několika plánovanými zastávkami podařilo překonat během zhruba šesti hodin. Zastávky na občerstvení byly plánované, zajížďka při odbočení na špatnou stranu dálnice už plánovaná nebyla. Nakonec jsme také chvíli bloudili při hledání místa ubytování. Tohle k cestování prostě patří a podobná situace se pravděpodobně nevyhne nikomu, kdo cestuje bez navigace pouze s papírovou mapou.
     Nakonec vše dobře dopadlo a my po chvíli hledání našli naše domácí. Ubytování v části rodinného domu přesně odpovídalo našim požadavkům na komfort a soukromí. Dům se nacházel úplně na samém okraji Banské Bystrice v městské části Jakub, ležící v údolí, z obou stran obklopeném lesy a loukami.
     Únava z cestování se na nás brzy projevila, proto jsme se v podvečer zmohli pouze na krátkou procházku po blízkém okolí. Značně vyhládlí a lační po slovenské kuchyni jsme nakonec zapadli do hospody s úmyslem potěšit naše chuťové buňky a mlsné jazýčky. Nemohli jsme si neobjednat nic jiného než jídlo typicky slovenské. Ano, halušky, na které jsme se tolik těšili. Nikde nechutnají halušky lépe než na Slovensku. Tímto kulinářským potěšením byl zcela vyčerpán plán dnešního dne.

den 2. [úterý]
     Slunečné letní počasí nás brzo vytáhlo z postele. Týden není dlouhá doba a míst, která volala po návštěvě, bylo hodně, takže proč zbytečně zahálet. Nejdříve ze všeho jsme chtěli navštívit nedalekou Banskou Bystrici. Procházka po centru, uličkách přiléhajících hlavnímu náměstí a objevování všech možných i nemožných zákoutí centra tohoto města vyplnily téměř celé dopoledne. Poté následoval oběd v hradní restauraci Barbakan přímo na hlavním náměstí.
     Odpoledne jsme se vrátili domů a chvíli relaxovali. Stále pěkné počasí nás zanedlouho opět vylákalo ven. Abychom nasáli trochu atmosféru zdejší přírody, za kterou jsme ostatně také mířili a hlavně jako kompenzaci za dopolední plahočení po městské dlažbě, zařadili jsme na pořad dne malý pěší výlet. Lesy a loukami jsme prošli malý okruh z nedaleké vesničky Tajov do vesnice Králíky. Příjemně unavení jsme se těšili, co přinese další den.

den 3. [středa]
     Po včerejší podvečerní ochutnávce v podobě pěšího okruhu patřil třetí den našeho pobytu celodennímu výletu. Ani dnes slunce nestávkovalo. Pohled na oblohu sliboval opět krásný letní den. Jako výchozí místo našeho putování byla vybrána pár kilometrů vzdálená vesnička Špania Dolina.
     Jedná se o nevelkou hornickou obec, ovšem s velmi bohatou historií. V dnešní době je významným střediskem zdejšího cestovního ruchu. Nachází se zde řada historických srubových staveb, které tvoří památkovou rezervaci lidové architektury. Báňskou činnost připomíná zejména obrovská halda hlušiny stojící přímo nad obcí, odkud je krásný výhled na celou vesnici rozkládající se v údolí mezi kopci Starohorských vrchů. Štoly, šachty, pozůstatky důlních objektů a svědci bývalé hornické činnosti jsou také roztroušeni v sousedství obce. I proto zde existuje několik vycházkových a naučných okruhů.
     Nám se nejvíce zalíbil bílý okruh vedoucí vesnicí a přilehlým okolím. Putování nám přineslo spoustu zážitků. Návrat z procházky připadl zrovna na poledne. Historická budova hornické klopačky na náměstí, ze které byli v minulosti horníci svolávání do práce a která je v dnešní době předělaná na pohostinské zařízení, byla tím pravým místem k zahnání hladu. I kdyby byla nabídka jídel neomezená, my měli ve výběru jasno. Opět jsme si dali halušky.
     Dostatečně nasyceni jsme mohli pokračovat v objevování tohoto zajímavého místa. Podle mapy se nám zdálo ideální vydat se odsud na pěší výlet po turistické značce do nedalekých Starých hor a poté zpět. Cesta se zpočátku zdála být jednoduchá, nicméně později se z toho stala velice náročná túra. Po návratu do Španie Doliny jsme usoudili, že si za odměnu zasloužíme kávičku a zákusek. Touha po záběrech vesnice z nedaleké haldy mě ještě před návratem domů donutila vyběhnout nahoru. Mezitím Rozárka odpočívala dole ve vesnice a užívala si zasloužené odměny. Potom už nezbývalo než se vrátit domů a pomalu začít vstřebávat události dnešního dne a rozmasírovávat chůzí znavené nohy.

den 4. [čtvrtek]
     Jelikož jsme si sebou z Čech vezli kola, měli jsme dnes v plánu uskutečnit krátký cyklovýlet. Přeci jen v sedle může člověk za stejný čas v porovnání s chůzí objevit mnohem více pozoruhodných míst.
     Autem jsme se tedy přesunuli do obce Slovenská Ľupča, odtud se totiž dalo v relativně nenáročném terénu projezdit blízké okolí. Rozárka se však nakonec rozhodla, že by raději objevovala tohle místo po svých. Navzdory svému rozhodnutí mi vůbec nebránila v malém výjezdu. Na chvíli jsme se tedy odloučili. Zatímco já šlapal do pedálů a projížděl okolí, vymyslela mezitím Rozárka alternativní plán pro nadcházející hodiny. Obec sice na první pohled působí ospalým dojmem a málokdo by řekl, že se tady dá něco zajímavého objevit. Nicméně minimálně dvě místa zde volají po návštěvě. Tím prvním je přírodní pamětihodnost nacházející se na kraji vesnice - skalní monument připomínající svým tvarem hřib. Kromě toho vesnicí také protéká průzračně čistý potok. V parném letním dnu přímo vybízel ve svých vodách ke svlažení, šířkou a hloubkou bohužel pouze nohou. I tak to bylo velice příjemné a vítané osvěžení. Areál hradu nad vesnicí byl potom druhým zajímavým místem. Prohlídka bohužel kvůli rekonstrukci možná nebyla. Alespoň jsme tady rozjímáním na čerstvě posečené vonící louce strávili poobědový čas.
     Načatý program dále pokračoval přesunem do města Zvolen. Konkrétně do míst, odkud se dal podniknout výlet na Pustý hrad, ležící v kopcích nad Zvolenem. Hradní komplex nad soutokem Hronu a Slatiny nabízí za svých ochozů vskutku impozantní výhled do krajiny. Stále zde probíhá archeologický výzkum, svědčící o významu této lokality a o existenci tajemství, které teprve čekají na odhalení. Na zážitky bohatý den jsme uzavřeli podvečerní procházkou po Zvolenu.

den 5. [pátek]
     Na dnešek jsme neměli v plánu žádný celodenní výlet. Minulé dny se na nás nemalou měrou podepsaly a chyběla nám potřebná energie. Návod, jak načerpat ztracenou sílu, byl zcela jednoduchý. Nejdříve odpočinek, potom malá zdravotní procházka a nakonec se uvidí. Po čtyřech slunečných dnech přišla změna. Počasí už od dopoledne bylo pochmourné. Alespoň nám nemuselo být líto, že čas trávíme doma.
     Téměř celé dopoledne bylo tedy ve znamení lenošení. Naučný botanický okruh v okolních stráních nad domem byl jako stvořený pro nenáročnou zdravotní procházku. V podvečer nás už odpočívání definitivně přestalo bavit. Autem jsme se opět vypravili do vesničky Špania Dolina, odkud vedly naše kroky stezkou a po sjezdovce na vyhlídkový kopec Panský diel. K večeru se obloha zcela zatáhla. Docela jsme byli zvědaví, jak se zítra vyvine počasí.

den 6. [sobota]
     Včerejší zhoršené počasí bylo jen předzvěstí stavu, který se dnes naplno projevil. Od rána slabě pršelo. Celé dopoledne jsme proto čekali, jestli někdo nahoře ten kapající kohoutek zastaví. Když začínalo být jasné, že se tak v nejbližší době nestane, zvolili jsme mokrou variantu programu. Nehledě na déšť jsme prostě vyrazili ven.
     První zastávka byla ve vesnici Turček. Samotná vesnice není prakticky ničím zajímavá, nicméně v jejím sousedství se rozkládá vodní nádrž. Měli jsme v úmyslu podívat se na hráz. Bohužel nádrž je zdrojem pitné vody pro okolní okresy, takže všude byly dost výmluvné cedule zakazující vstup. Odtud jsme popojeli do nedaleké vesnice Kremnické Bane. Zde se naštěstí žádné varovné cedule nenacházely, ba právě naopak. Jedna nás srdečně vítala a informovala o skutečnosti, že stojíme na místě symbolického středu Evropy. Vytýčili jsme tedy směr jih a pokračovali v cestě.
     Našim posledním zastavením na trase bylo místo téměř světového významu. Město s bohatou hornickou a mincířskou minulostí. Ano řeč je o městě Kremnica. Zejména výše zmiňovaná výroba mincí zde má opravdu dlouhou a vlastně nepřerušenou tradici. Nachází se zde nejstarší dodnes fungující mincovna na světě. Také další pamětihodnosti stojí rozhodně za zmínku, zejména městský hrad, který je národní kulturní památkou. I samotné náměstí a podhradí lákají svou malebností k návštěvě. Radost z dnešního dne nám nakonec nepokazilo ani deštivé počasí.

den 7. [neděle]
     Dnešní den byl ve znamení návratu domů, ale také návratů na oblíbená a již dříve navštívená místa. Před definitivním odjezdem z místa ubytování jsem si rychle vyběhl naposledy nasát do plic luční vzduch do nedalekých strání přírodní rezervace Baranovo. Poté následoval přejezd do Banské Bystrice, kde jsme kromě poslední procházky po středu města mimo jiné absolvovali výstup na ochoz Hodinové věže, abychom se pokochali pohledem na centrum a okolí i z trochu jiné perspektivy. Následovala zastávka ve Zvolenu. Sem nás přivábila touha po prohlídce hradu.
     Míst, která jsme ještě chtěli navštívit, by se bezesporu našlo nespočet. Nicméně časový fond vyhrazený pro objevování zdejších krás byl zcela vyčerpán a nám už v programu zbyl prostor pouze pro cestu domů. I tak jsme si to všechno náramně užili. Snad se sem někdy vrátíme a napíšeme další kapitolu do nekonečné knihy zážitků...