Véčův zážitníček

          osobní fotogalerie Jiřího Večerka Není důležité, jestli je zážitek příjemný nebo nepříjemný. Hlavně musí být silný, abychom si ho navždy pamatovali.
 

Úvodní stránka  /  AKCE A VÝLETY  /  Firemní lyže Kronplatz 2014


FIREMNÍ LYŽE KRONPLATZ 2014


     Strávit prodloužený víkend v lyžařské oblasti Dolomiti Superski byl jako z kategorie sen. Vždyť u nás v tuzemsku už vládu po podzimu pomalu přebíralo jaro. O tom, co je otisk nohy v čerstvě napadaném sněhu jsme si mohli nechat zdát. Stejně jako o dnech, kdy mrzne až praští. Skvělou náplastí za zmizelou zimu bylo letošní lyžařské zápolení, odehrávající se v pro nás už známé oblasti Kronplatz/Plan de Corones.
     Čtvrteční noční přejezd autobusem z Brna do místa ubytování proběhl bez sebemenších potíží. Z poloviny zaplněný autobus poskytoval každému relativní dostatek prostoru na spaní. Ráno nás ve vesnici Anterselva di Mezzo/Antholz Mittertal přivítal komfort a rodinné prostředí dvouhvězdičkového hotelu Post. Celí natěšení jsme se v rychlosti ubytovali, převlékli do lyžařských overalů a s mírnou netrpělivostí koukali na hodinky, které ukazovaly čas pár minut po osmé. Touha vyjet s první kabinkou vstříc novým lyžařským dobrodružstvím byla silná. Stejně jako pijan po láhvi jsme žíznili po prvních obloucích na čerstvě upraveném manšestru.
     Na rozjezd jsme si dali oblíbenou červenou sjezdovku Ried (16), navazující na modré sjezdovky z vrcholu a končící po bezmála sedmikilometrové jízdě. Znalost zdejších poměrů z minulého roku nám výrazně pomohla při výběru tratí, které jsme hodlali pořádně projezdit. Odpočinek spojený s obědem v restauraci Herzlalm na konci červené sjezdovky Pramstall (3) nám dodal potřebnou energii, kterou jsme hodlali směle vybít na zdejších svazích. Celý den se tak nesl ve znamení pohody, polojasného počasí a upřímné radosti z lyžování.
     Přestože po celou dobu měl člověk pocit, že se místo v Itálii pohybuje spíše v německy mluvící zemi, byla zde jistá indicie, která napovídala, že přese všechno se mají věci trochu jinak. Místem, kde se vše tajemné odhalilo a také místem pro objevování věcí nových, nepoznaných a smysly dráždících se pro nás stala hotelová restaurace. Myslím, že je zcela na místě říci, že lyžařský koncert byl vystřídán koncertem gastronomickým. Symfonie jednotlivých chodů večeře lahodila nejen chuťovým a čichovým, ale i sluchovým smyslům. No posuďte sami, jak Vám to zní při vyslovení názvu pokrmů jako Lasagna Pomodoro, Ossobuco či Panna Cotta. Celý souzvuk ještě bezvadně doplňoval oku i chuti lahodící salátový bar. Posezení po vydatné večeři v klidné společenské místnosti s kapkou alkoholu završilo dlouhý a po všech stránkách vydařený den.
     Jednou z mála stránek, která se během zbývajících dvou dnů změnila a zčásti tak ovlivnila i míru našich zážitků, bylo počasí. Zatažená obloha, časté sněžení, místy nepříjemný vítr a vrcholové partie halící se po většinu dne do mlžného oparu, tak vypadal prostý výčet lyžařských podmínek. Zhoršená kvalita sněhu byla jen přirozeným důsledkem. V horních partiích byl ještě relativně dobrý sníh, který se dole měnil v celku těžký, krystalický humus. Ovšem není divu při panujících teplotních podmínkách. I přesto jsme se snažili vytěžit z dané situace maximum a užívat si radovánky, jež nám letos na našich horách byly zcela upřeny. Jistým zpestřením jinak skvělého lyžování se stalo zápolení mezi slalomovými brankami. Podařilo se nám probudit v nás soutěžního ducha a porovnat své jezdecké dovednosti s kolegy i časomírou. Své jezdecké umění jsme si mohli také porovnávat při podvečerních sjezdech na parkoviště k autobusu. Tyto jízdy se vždy proměnily v těžký boj v boulovaté zemi. Odpočinek unaveným nohám a tělům si poté mnozí dopřávali v hotelové sauně. Příjemná regenerace, k tomu dobrá večeře a posezení s kolegy, všechny tyto aspekty dávaly zapomenout každodenním starostem. Odpoutání od reality všedních dní jsme vždy usínali s pocitem blažené opilosti.
     Již loni jsme uvažovali o návštěvě odlehlejších částí zdejšího lyžařského areálu. Nakonec nám tenkrát nezbyl žádný volný čas. Nicméně myšlenka nezapadla a právě letos jsme se rozhodli jí oprášit. Pro uskutečnění plánu byla navíc příhodná konstelace, panující meteorologické podmínky nám totiž vcelku hrály do karet. Zatímco nad hlavním vrcholem Kronplatz se stále snášely mraky, místa kam jsme měli v plánu vyrazit tu a tam polechtávaly sluneční paprsky. Navíc relativně vyšší obtížnost sjezdovek zase znamenala potenciálně menší počet lyžařů. Největším lákadlem pro nás nepochybně byla černá sjezdovka s exoticky znějícím a při jisté míře zkomolení i docela vtipným názvem Piculin. Při pohledu z hrany nás lehce mrazilo v zádech. Ještě více se tenhle pocit znásobil při pohledu zpět na obrovskou střechu, kterou jsme byli schopni na těch dvou dřevěných prkýnkách zdolat. I po několika sjezdech všechny kosti zůstaly na svých místech a my ve zdraví přežili celý tenhle povedený výlet.