Véčův zážitníček

          osobní fotogalerie Jiřího Večerka Není důležité, jestli je zážitek příjemný nebo nepříjemný. Hlavně musí být silný, abychom si ho navždy pamatovali.
 

Úvodní stránka  /  DOVOLENÉ A ZÁJEZDY  /  Elba s Kudrnou  /  den 6. [procházka podél pobřeží nedaleko kempu]


PROCHÁZKA PODÉL POBŘEŽÍ NEDALEKO KEMPU


     Dnešní den byl ve znamení bouřek a volné zábavy. Jelikož autobus měl povinnou týdenní přestávku, museli jsme zůstat v kempu a zabavit se, jak kdo umí. Po snídani na chvíli přestalo pršet, nicméně obloha zůstala zatažená a moře rozbouřené. Neustávající silný vítr hnal velké vlny k pobřeží. To byla dobrá šance na pokus zachytit nezkrotný přírodní živel na paměť fotoaparátu. Zpátky do kempu mě vyhnal prudký déšť, který se znenadání spustil a bičoval okolí až do odpoledních hodin. Celou doby jsem by l zalezlý ve stanu a trávil čas dopisováním deníku, mazáním fotek, a odpočinkem.
     Ze spánku mě probudil vytrvalý a hlasitý křik cikád. Asi se mi snažily naznačit, že je po dešti a že slunce začalo pomalu vylézat zpoza mraků. Ze všech činností, které připadaly v úvahu, se mi jako nejzajímavější jevila procházka podél pobřeží. Už před několika dny jsem zahájil průzkum východní části zátoky. Dnes jsem měl v plánu dojít ještě dál. Vyšlapaná pěšinka vedoucí po hraně útesu mě zavedla do velmi malebných míst s výhledem na širé moře. Skalnatá hradba, do které se s nesmírnou silou opírá rozbouřený vodní živel, tu srdnatě po milióny let odolává a vytváří úžasnou přírodní scenérii. Kulisy jako do nějakého dobrodružného filmu. Na útesech jsem strávil bezmála čtyři hodiny. Pohled na vlnící se mořskou hladinu, stejně jako třeba pohled do proudu řeky mě nesmírně uklidňuje.
     Vydržel bych tam určitě i déle, kdyby se neozval žaludek. Úplně jsem při tom relaxování zapomněl na jídlo. Naštěstí se večeře měla konat zanedlouho. Ještě před ní přišlo na řadu malé vykoupání v moři. I když vykoupání je silné slovo. Moře bylo stále neklidné, takže to spíše bylo skákání ve vlnách. Spolu se mnou tuto činnost provozovalo několik skupin převážně českých turistů. Domorodci byli zalezlí. Po večeři jsem měl v plánu jít do města. Blesky po celém obzoru mě od tohoto záměru dokonale odradily. Nicméně rychle mi blesklo hlavou, že bych se mohl pokusit nafotit nějaké odvážné snímky než se bouře zcela přiblíží. S prvními kapkami jsem potom zamířil zpátky do kempu.