Véčův zážitníček

          osobní fotogalerie Jiřího Večerka Není důležité, jestli je zážitek příjemný nebo nepříjemný. Hlavně musí být silný, abychom si ho navždy pamatovali.
 

Úvodní stránka  /  DOVOLENÉ A ZÁJEZDY  /  Elba s Kudrnou  /  den 7. [hřebenová túra z rio nell'elba do porto azzurro]


HŘEBENOVÁ TÚRA Z RIO NELL'ELBA DO PORTO AZZURRO


     Panečku to byl dnes zážitkový a událostmi nabitý den. Ještě ten večer, když jsem spokojeně plný dojmů ulehal, se mi před očima stále a dokola promítaly všechny ty nádherné obrazce celého dne. Ale raději pěkně popořádku. Ráno jsme vyráželi vcelku brzy. Už po osmé hodině byli všichni na nohou a připraveni na svých sedadlech v autobusu. Chlebníky nebo jiné batůžky měl každý nacpané až k prasknutí. Předpokládaný návrat byl totiž naplánován až na dobu, kdy už se slunce v tuto roční dobu pomalu chystá k západu.
     Hlavní náplní dnešního dne byl přechod hřebene na východní straně ostrova. Když se pozorně zadíváte na mapu Elby, tak s jistou dávkou představivosti se dá říci, že připomíná rybu. My se po ránu nacházeli v horní části ocasní ploutve a měli jsme namířeno do středu ocasu. Start se nacházel v městečku Rio Nell'Elba, jež leží na úpatí horského hřebene mezi vrcholy Monte Strega a Cima del Monte. Prohlídka městečka se odehrála ve značně zrychleném tempu. Od autobusu jsme zamířili přímo do míst, kde začínala nenápadná kozí stezka vedoucí úbočím kopce nad městečkem.
     Vystoupali jsme jen pár desítek metrů nad městečko do míst, kde vegetace značně prořídla a už se nám otevíraly úžasné rozhledy do okolí. Nicméně nejpěknější rozhledy sliboval nedaleký vrchol Cima del Monte (516 m n. m.) vzdálený slabou hodinu chůze. Odtamtud jsme měli vše jako na dlani. Byla vidět italská pevnina, Korsika, nedaleké ostrovy Pianosa i Monte Cristo. Pod námi se rozprostírala zelená středomořská džungle kontrastující s blankytně zbarveným mořem, nedaleká hradba hor v oparu hor zase dávala tušit masiv s nejvyšším vrchol Elby. Svačinka někde v půli cesty po hřebeni všem přišla náramně vhod. Vrcholové partie naštěstí nebyly zcela holé, tu a tam se nacházel vzrostlejší strom, jehož koruna poskytovala příjemný stín. Lehký mořem provoněný vánek příjemně osvěžil pochodem znavená těla.
     Dílčím cílem našeho dnešního putování měl být kostelík Madonna di Monserrato vklíněný do úbočí pod hřebenem. Pro zcela neschůdný terén z hřebenu bylo nakonec rozhodnuto, že mnohem lepší bude nejdříve sejít zpátky dolů do civilizace a potom se k němu vydat po silnici. Mezitím nás ovšem ještě čekal sestup divoce romantickou středomořskou flórou a vinicemi z hřebene na pobřeží do městečka Porto Azzurro. Kousek za městečkem, na konci opuštěného údolí před kulisou horského masivu Monte Castello se pak nacházel onen kostelík Madonna di Monserrato. Dokonale prostoupení duchem místa jsme mohli pokračovat v objevování tajemných míst této části ostrova.
     Co by to byl za den u moře, kdyby nepřišlo na řadu i koupání. Tento luxus nám byl dopřán vzápětí po krátkém přejezdu od kostelíku kousek za městečko Porto Azzurro. Možnost smýt pot z našich těl a vyřádit se ve vlnách Tyrhénského moře nám byla dopřána na vyhlášené hematitové pláži. Mořský příboj zde byl o hodně silnější než na naší domovské pláži, velkou měrou se na tom určitě podílel i strmější sklon dna. Člověk si musel dávat velký pozor, aby ho vlny neodnesly více na otevřené moře. Občas jsem měl pocit, že i když plavu ke břehu, tak se od něj pomalu vzdaluji. Po vykoupání následoval přesun přímo do centra městečka Porto Azzuro. Opět jako už tradičně byl dán dostatečně dlouhý rozchod. Název městečka má podle slov prospektů cestovních kanceláří evokovat krásně modré vody, v níž se odráží obloha. Je pravdou, že taková skutečnost láká a tak je místo vskutku hojně turisticky navštěvováno. Rád se takovými místy jen tak bezcílně procházím a nasávám tu všudypřítomnou středomořskou atmosféru. Vrcholu nasycení jsem dosáhl krátce před vypršením doby stanovené na prohlídku. Poté následoval přejezd do kempu.
     Navečer jsem se vydal do nočního Marina di Campo. Zrovna zde probíhal nějaký závod veteránů. Start měli přímo v centru městečka. Rachot burácejících motorů se nesl celou zátokou. Vůně benzínu a spálených pneumatik se tu mísila s mořským vzduchem a vše dohromady vytvářelo zcela ojedinělé kulisy pro konání takového klání. Shromáždilo se zde nepřeberné množství aut všech známých značek, takže spoušť fotoaparátu nezůstala chvíli v klidu.