Véčův zážitníček

          osobní fotogalerie Jiřího Večerka Není důležité, jestli je zážitek příjemný nebo nepříjemný. Hlavně musí být silný, abychom si ho navždy pamatovali.
 

Úvodní stránka  /  AKCE A VÝLETY  /  Usácký víkend v Rychlebských horách


USÁCKÝ VÍKEND V RYCHLEBSKÝCH HORÁCH


     Proč nevyměnit horký punč nebo čaj za vychlazený zlatavý mok nebo studenou limonádu? Proč nevyměnit běžky nebo lyže za kola nebo pohorky? Proč nevyměnit pohled na zasněžené stráně za pohled na kvetoucí přírodu? Proč nevyměnit hřejivý lyžařský outfit s čepicí za kraťasy s trikem?
     Nápad vyrazit s kolegy z práce v létě na hory se do našich myslí vkrádal pokaždé, když jsme se vraceli z každoročního lyžařského setkání na našich horách. Vždy chyběl jen malý krůček k realizaci onoho smělého plánu. Přeci jen domluvit se ve větší skupině na volném víkendu v čase dovolených byl z podstaty nadlidský úkol, vskutku zapeklitý problém téměř bez východiska, jehož řešení bych se nebál svěřit nejmodernějším superpočítačům. Nicméně tento rok se to konečně povedlo.
     Jako cílovou destinaci jsme po celkem jednoznačné domluvě vybrali Rychlebské hory, nevelké pohoří rozkládající na česko-polském pomezí v javornickém výběžku, severozápadně od města Jeseník. Toto hornaté území má cykloturistům opravdu co nabídnout. Příjemný terénní profil, relativně hustá síť cyklostezek a popravdě okouzlující příroda. Nakonec ani pěší turista není nikterak ošizený. Z pohledu cyklisty, je sportovním centrem bezesporu vesnice Černá Voda. Nejeden jí určitě zná jako výchozí místo, na vyhlášené rychlebské cyklotraily. A tak se tato vesnice po následující dva víkendové dny stala naši základnou. Předpověď počasí na nadcházející dva víkendové dny byla velice slibná a meteorologové nás svou předpovědí velice potěšili. Slunečno, příjemné letní teploty s ojedinělou možností výskytu srážek, sem tam nějaká ta bouřka z horka. Prostě jak se říká ideální podmínka.
     Nějaké skupinky kolegů vyrazily už v pátek ráno, ostatní postupně podle možností dorážely během pátečního odpoledne a večera. A tak zatímco někteří už večer zapíjeli první porci kilometrů, jiní teprve natěšeně poslouchali vyprávění navrátivších se kolegů a dolaďovali poslední detaily sobotního programu. Jelikož jsem si pár dní před odjezdem pořídil nový fotoaparát, přesněji nové tělo Canon 70D a v blízké době jsem plánoval jet na dovolenou do Alp, bylo ze zřejmých důvodů zcela na místě pořádně otestovat spoustu nových funkcí a trochu se s novým tělem sžít. Tomuto záměru nejlépe vyhovovala pěší turistika, kdy člověk během focení není limitovaný neustálým zastavováním a sesedáním z kola. Nezůstal jsem v tom sám, kolega Aleš se rozhodl neosedlat jednostopý prostředek, ale raději se pohybovat pěšky. Zbytek skupiny měl v plánu po oba následující dny více či méně prozkoumat blízké okolí ze sedel svých bicyklů.
     Sobotní túra nás zavedla na mnohá zajímavá místa přímo v srdci Rychlebských hor. Za zmínku rozhodně stojí Nýznerovské vodopády napájené Stříbrným potokem, jež protéká romantickou kaňonovitou soutěskou se skalními prahy a kaskádami. Dále po cestě není rozhodně od věci navštívit místo, kde pochopíte, že při stoupání do kopce v třicetistupňových teplotách je jméno opravdu namístě. Né každý může říct, že se ocitl v Pekle, tak se totiž jmenuje sedlo nacházející se na česko-polské hranici. Kousek nad okolní krajinu se vyvyšuje vrcholek Brousek (1115 m n. m.), odkud je panoramatický rozhled na okolní paseky. No a konečně za návštěvu rozhodně stojí také chata Paprsek, kam se dá relativně snadno dostat, pokud se uhne z hraniční stezky. Jejich vyhlášené borůvkové knedlíky chutnají v létě stejně dobře jako v zimě. Pro mě a kolegu Aleše je možná zajímavé i rozcestí nesoucí název "Smrk - Hraničník". Již před léty během zimního putování v rámci lyžařského víkendu jsme zde měli pauzu a fotili jsme se u hraničního kamene. Večeři ještě předcházelo koupání v zatopeném lomu Rampa na okraji vesnice Černá Voda. Zbytek dne se poté nesl v družném duchu a zábava nám vydržela až do pozdních hodin.
     V neděli se naše pěší skupina o dvou lidech znenadání rozrostla o dalšího člena, přesněji členku. Kolegyně Zuzka byla po dvou dnech na kole unavená do té míry, že rozhodla podniknout s námi objevnou túru, která nás podle plánu měla zavést do lesů nad městem Javorník. Dílčím cílem našeho putování se stala rozhledna na vrcholu s velice roztomilým jménem Borůvková hora. Toto pojmenování není žádným výmyslem pošetilého geografa, ale zakládá se na skutečnosti, že na úbočích opravdu všude roste borůvčí. To ostatně potvrzovaly naše fialové ruce i ústa zbarvené od sběru a konzumace těch nejkulaťoulinkatějších kuliček. První chod z bohaté nabídky matky přírody jsme měli za sebou, po zdolání 155 schodů na vrchol rozhledny se jako druhý chod servírovaly úžasné výhledy do rychlebské krajiny. Plně nasycení jsme se potom vraceli pohodovou cestou lesem zpátky k zaparkovanému autu.
     Podle mého soudu se akce skutečně vydařila. Samozřejmě k tomu přispělo vynikající počasí. Rovněž je na místě pohovořit o perfektním zázemí hotelu Černá Voda. Bylo by určitě na škodu nezmínit se o vřelém personálu, který se o nás po celou dobu našeho pobytu staral a vycházel nám v našich požadavcích vždy maximálně vstříc. I přes viditelnou únavu s námi ochotně zůstával do pozdních nočních hodin, za což jim patří velký dík. Přeci jen nemáme zase tak často možnost potkat se s kolegy na zcela neformálním místě. Je tedy nad míru jasné, že naše hovory budou dlouhé. Pevně věřím, že tímto prvním pokusem založíme novou tradici pořádání letních setkání v malebné přírodě naši hor.

zobrazit/skrýt sobotní trasu


zobrazit/skrýt nedělní trasu