Véčův zážitníček

          osobní fotogalerie Jiřího Večerka Není důležité, jestli je zážitek příjemný nebo nepříjemný. Hlavně musí být silný, abychom si ho navždy pamatovali.
 

Úvodní stránka  /  AKCE A VÝLETY  /  Firemní lyže Zillertal 2016


FIREMNÍ LYŽE ZILLERTAL 2016


     Bezmála pět set kilometrů sjezdovek a téměř stopadesát lanovek a vleků, Zillertal se může v souvislosti s lyžováním pochlubit opravdu významnými čísly. Umocňuje je malebnost zdejšího teritoria a jedinečné vrcholy Alp. Vše zmíněné a ještě mnohem více je příslibem skvělé lyžařské akce v srdci přírody, kde se emoce každým dnem násobí a čas strávený na svazích se stává zážitkem ryzího potěšení. Doširoka otevřené tyrolské údolí Zillertal, jež se zařezává do dvouapůltisícových až třiapůltisícových hřebenů je skutečným centrem lyžařského průmyslu se vším, co k tomu patří. Přehledné svahy, stékající do zillertálského údolí, které je v podstatě po téměř celé své délce souvisle pokryto městečky a vesnicemi, jsou doslova napěchované sjezdovkami. Většina z nich se soustředí do tří velkých areálů včetně celoročně otevřeného ledovce Hintertux a zbytek do dvou menších center. Pohodlná cesta vzhůru je v režii moderních až luxusních lanovek. Svahy tu pročesávají nejčatěji šestisedačkové a osmisedačkové lanovky, většinou s bublinou a zhusta i s vyhříváním. Zbytek středisek je prošněrován hustou sítí vleků a velkokapacitních lanovek, bezproblémově zvládající obrovský nápor lyžařů.
     Jednak díky širokému spektru přívětivých terénů, top moderním lanovkám, jistotě kvalitního sněhu, malebností prostředí, velmi dobou dostupností a v neposlední řadě vynikající gastronomií i doplňkovými službami si tu každý připadne jako v továrně na lyžařskou zábavu. Nemalým dílem k tomu přispívají také aktivity, které obohacují dovolenou na sněhu o další příjemné prožitky. Atraktivnost celé oblasti spočívá v obrovské nabídce lyžařských terénů. Ty jsou sice z velké části velmi podobné, ale přitom stále dosti vděčné. Stráněmi stékají z vrcholů do údolí přívětivé modré, nešizené červené i peprnější černé lyžařské bulváry, magistrály, dálnice či jak se vlastně nazývají sjezdovky s hravými terénními vlnami, široce roztažené hlavně ve vyšších, bezlesých polohách. V tak rozsáhlé síti pestrých tratí uvízne jistě s radostí každý pravověrný lyžař.
     Celá akce se nesla v duchu návratu na známá místa, přesto zde bylo i pár zásadních rozdílů. Zatímco před pěti lety jsem se jakožto lyžováním nepolíbený pěšák potuloval údolní krajinou, letos už jsem se akce účastnil jako plnohodnotný vyznavač lyžování s touhou zakusit vyhlášené místní svahy. Stejně jako v minulých letech se i letos vyráželo tradičně ve čtvrtek v noci. Poloprázdný autobus přijel, jak bylo domluveno a my věděli, že od cíle nás dělí nějakých osm hodin. Zbývalo jen na dvojsedačce zaujmout nejlepší spací polohu a těšit se na probuzení. Ospalé páteční ráno nás zastihlo před hotelem Alpenblick ve vesničce Schlitters. I když jsme na první pohled určitě působili značně nevyspale a rozlámaně, do žil se nám při pomyšlení na sněhem pokryté svahy vlila nová síla a hladina adrenalinu začala stoupat úměrně blížící se spodní stanici lanovky. Údolní partie stejně jako při naší poslední návštěvě oblékaly šedivý, hodně obnošený šat. Naštěstí svahy hor byly na první pohled oděny do slušivé bílé. Ve vyšších nadmořských polohách jsme se díky kvalitnímu zasněžování a stabilním teplotám mohli těšit z perfektně připraveného povrchu, v nižších polohách už sněhové podmínky přirozeně kolísaly a do údolí se vzhledem k jeho poloze sjíždělo po sjezdovkách s velmi těžkým a rozbředlým sněhem.
     První den plynul ve znamení průzkumu rozlehlého střediska Zillertal Arena. Výlet z jednoho konce arény na druhý nám zabral opravdu celý den. Počasí bylo značně proměnlivé. Chvílemi se přes sjezdovky převaloval mlžný opar, chvílemi jsme zase nad hlavami měli azuro. Nicméně i tak nás lyžování náramně bavilo. Zatímco první den bylo ve znamení nesmělého ploužení na svazích Zillertal arény, druhý den už jsme si směle troufli na ledovec. Na úplném konci údolí se vyjímá celoročně otevřený ledovec Hintertuxer Gletscher. Výběr téhle destinace byl zcela záměrný. Předpokládali jsme kvalitnější lyžařské podmínky a taky jsme chtěli utéct horšímu počasí, které sužovalo nižší polohy. Lanovky nás vyvezly do horských výšin vysoko nad hranici mraků a my zůstali zasaženi kouzlem horských vrcholů, jejichž bílé čepice se ztrácely v dálce. Přestože jsme se uchýlili do vyšších partií, i tak mlha postupně stoupala a halila do neprostupné clony stále větší kus střediska. Třetí den přišlo na řadu poslední velké středisko - Hochzillertal-Kaltenbach. Mlha ve všech polohách znovu značně ovlivnila program celého dne. Každopádně i navzdory počasí a podmínkám jsme si opět pořádně smlsnuli na vynikajícím pestrobarevném lyžařském mixu, nechali se prostoupit krásou zdejší přírody a naladit se na duši zdejších hor.