Véčův zážitníček

          osobní fotogalerie Jiřího Večerka Není důležité, jestli je zážitek příjemný nebo nepříjemný. Hlavně musí být silný, abychom si ho navždy pamatovali.
 

Úvodní stránka  /  DOVOLENÉ A ZÁJEZDY  /  Norsko s Kudrnou  /  den 7. [město voss a túra mezi fjordy na kopec molden]


MĚSTO VOSS A TÚRA MEZI FJORDY NA KOPEC MOLDEN


     Ráno nepršelo, na chvíli se dokonce objevilo slunce. V té době jsme zrovna balili stany. K tomu se ještě přidal svěží vítr. Alespoň nám trošku lépe uschly. V momentě, kdy se dobalovaly poslední se znovu rozpršelo. Kuchyňku se nám podařilo docela uklidit, takže není poznat, jakému účelu po čas našeho pobytu vlastně sloužila. I ten nepříjemný odér už se rozplynul, takže jediné viditelné důkazy našeho pobyty jsou trošku nažloutlé kryty sušáků rukou na záchodech.
     Nasedli jsme do autobusu a opustili kemp. Odjezd musel být přesný, protože jsme dnes měli po cestě dva přejezdy na trajektu přes fjordy. Déšť neustal ani během cesty ani během plavby na trajektu (Brimnes - Bruravik). První zastávku na dnešní cestě jsme udělali ve městě Voss. Hlavním účelem zastávky bylo dokoupení zásob jídla. Po několika dnech v drsné přírodě byla příjemné trošku nahlédnout do civilizace. Měli jsme štěstí, počasí se umoudřilo a už podruhé tento den vykouklo slunce. Procházeli jsme se městem a nasávali atmosféru norského maloměsta. Poté se vyrazilo opět na cestu. Před námi byl další trajekt (Vangsnes - Hella). Ještě než jsme dojeli k trajektu, zastavili jsme cestou u domorodého krámku se suvenýry a sobíky. Jízda trajektem byla rychlá a tak jsme po chvíli opět byli na cestě. Pomalu jsme se blížili k výchozímu bodu dnešní túry. Bylo velmi dobré, že celou dobu cesty nás provázelo slunečné počasí.
     Kopec Molden, na který jsme dnes měli vystoupat, se vyznačuje překrásným výhledem na okolní fjordy. Zejména na Sognefjorden a jeho rameno Lustrafjorden. První zmiňovaný je největším v Norsku a dokonce patří mezi nejrozlehlejší na světě. Aby těch NEJ nebylo málo, kopce přiléhající fjordům zakrývá největší pevninský ledovec Evropy - Jostedalsbreen. My jsme na něj ovšem nešplhali, ale cestou na Molden jsme mohli obdivovat jeho splazy v dálce. Se sluncem v zádech byl výstup veselejší. V průběhu výšlapu intenzita svitu, jakož i množství porostu ubývala. Když jsme dosáhli vrcholu, bylo zcela zataženo a foukal nepříjemně studený vítr, který zalézal do všech záhybů našeho oblečení.
     Po návratu k autobusu a malém odpočinku následoval odjezd do kempu Vassbakken Kro Og. Po večeři přišel na řadu každodenní brífink s představením plánu na následující den. Usínali jsme za hřmotu nedalekého vodopádu.