FIREMNÍ LYŽE DOLNÍ MORAVA 2011

     Posledních pár roků, co jezdíme na firemní lyžařské akce, nám nějak nepřeje počasí. Celý pátek a dva víkendové dny se obvykle po obloze honí naducaná mračna plná sněhu hrozící protržením, tudíž si o slunci můžeme jen nechat zdát. Aby toho nebylo málo, přidá se k tomu většinou ještě nepříjemný a studený vítr, který činí jakékoliv naše zimní aktivity, mezi které lze například zařadit lyžování, snowboardování, běžkování a pěší túry, hodně nepříjemnými. Sice si řeknete, že to k zimě patří, co nás ovšem potkalo tento rok při návštěvě pomezí Hrubého Jeseníku a Orlických hor, to už byl opravdu extrém. Ale pěkně popořadě.
     Páteční dopolední přejezd republiky z jihu na sever proběhl bez sebemenších komplikací. Ubytování a zabydlení v penzionu Horal také neprovázely žádné nepředvídané události. Vzhledem k pozdější době příjezdu na místo, připadala v úvahu pouze menší, nenáročná a podle mapy asi 15 km túra. Nerad bezcílně chodím krajinou, takže se vždy snažím plánovat trasu tak, aby vždy po cestě bylo něco zajímavého k vidění. Pokud to navíc jde, není k zahození po cestě navštívit nějakou útulnou a vyhřátou hospůdku. Ze všeho nejraději mám okruhy. Někdy ovšem terén, nedostatek času, neočekávané okolnosti nebo prostě počasí nedovolí naplánovat okruh a je potřeba zvolit pro návrat stejnou cestu.
     V duchu návratu stejnou cestou se nesl dnešní výlet, kdy za cíl cesty byl zvolen vrchol Klepáč se stejnojmennou rozhlednou nacházející se na hřebenu kopírujícím česko-polskou hranici. Na cestu jsem měl parťáka. Kolega Laco upřednostnil pěší výlet před běžkováním. Podmínky totiž vůbec nebyly vhodné. Ve dvou jsme se tedy vydali na túru. Jakmile jsme sešli z hlavní silnice a po chvíli opustili i zbytky civilizace, objevili jsme se v pohádkově zimní krajině. Nepřítomnost jakýchkoliv stop dávala tušit, že zde poslední dobou mnoho turistů neprošlo. Cesta vedla příjemnou lesní krajinou střídající se tu a tam s více či méně otevřenými místy a výhledy. Už od rána se počasí ani zdaleka nepřibližovalo romanticky zimnímu s blankytně modrou oblohou a teplotami lehce pod bodem mrazu. Spíše naopak. Obloha zatažená, teplota nad nulou. Navíc chyběl jakýkoliv, byť jen malý náznak, nasvědčující brzké změně k lepšímu. K už tak nepěknému a zataženému počasí se navíc přidala houstnoucí mlha. I když jsme se pohybovali v místech, kde mohly být pěkné výhledy, zejména tedy na vrcholu rozhledny, pro hustou mlhu jsme neviděli zhola nic. Ani kousek naší nebo polské strany pohoří. Blízkou přítomnost polské hranice potvrzovaly ukazatele po cestě a také skupinka asi 15 polských turistů, mířící do hloubi zdejších hvozdů, na kterou jsme narazili.
     Pro letošní rok jsem měl v plánu vyzkoušet novou vychytávku, jak si ulehčit vláčení fotografického batohu a batohu se zimním vybavením. Vzhledem k tomu, že většinu výprav absolvuji sám, je nutné se vždycky patřičně vybavit. Při výběru myslím i na to zlé, co se může cestou stát. Přeci jenom hory dokážou být občas zrádné, o čemž svědčí články v novinách a pomníčky podél stezek. Výběrem tras se snažím riziko minimalizovat na únosnou mez. Vždy se řídím zdravým rozumem a pud sebezáchovy mám posunutý na úrovni, zaručující přežití. Zase si nemyslete, že sebou tahám věci, které se rozložením změní v turistickou chatu. Spíše jde o další sadu oblečení, pár věcí na přežití zimy, dostatek jídla a pití. K tomuto účelu jsem si pořídil obyčejné dětské boby, pár popruhů na přichycení batohů a vlečný systém je na světě. Cesta po rovině a do kopce je tak mnohem snadnější, trošku problematické to je cestou z kopce, ale přednosti převažují. Dalším využitím, pro které jsou boby přímo předurčeny, je jízda z kopce. Však na to přišla řada v závěru túry, kdy dostatek sněhové pokrývky a absence posypového materiálu na vozovce dovolovaly sjetí přes dva kilometry dlouhého úseku od ukazatele Pod Klepáčem k hlavní silnici. Po návratu do penzionu nemohl chybět zasloužený orosený půllitr zdejšího piva. Zbytek dne jsme strávili v družné náladě s kolegy, kteří se vrátili ze sjezdovek.

zobrazit/skrýt páteční trasu

Sobotní den byl jako stvořený pro náročnější celodenní túru. Stejně jako včera ani dnes jsem nešel sám. Přidal se ke mně kolega Vlastík. Relativní blízkost vrcholu Kralického Sněžníku a pramenů řeky Moravy před nás postavila otázku, která se přímo nabízela. Co takhle podniknout pěší výlet k právě zmíněným místům. Vymysleli jsme tedy zajímavý okruh. Začínal na parkovišti a konečné stanici autobusu v horní části obce, dále místy kopíroval běžkařskou stopu a vedl po naučné stezce Kralický Sněžník až na vrchol. Zpátky jsme se vraceli po česko-polské hranici a poté zalesněným úbočím pod Malým Sněžníkem a vrcholem Klepáč, částečně i po trase včerejší túry. Stejně jako včera, ani dnes nám nepřálo počasí. Velkou oporou nám v těchto těžkých chvílích byly sněžnice, které nám pomohly překonat obtížné úseky a bez nichž bychom pravděpodobně vůbec nemohli některé pasáže absolvovat nebo přinejmenším bychom ztratili drahocenný čas a nemalou měrou také síly, které jsme si vůči charakteru a náročnosti celé trasy museli správně rozvrhnout a zejména jimi šetřit.
Lépe na tom byli naši kolegové Laco a David, kteří se rozhodli stejnou trasu absolvovat v bílé stopě. Však jsme na ně také několikrát narazili. Nejdříve při odpočinku Pod Vilemínkou, poté v útulné boudě u Sněžné chaty a nakonec těsně pod vrcholem Kralického Sněžníku, na který dorazili chvíli před námi. Rychle se od tamtud ovšem pakovali, protože se zvedal silný vítr a výhledy byly přes mlhu nulové. Ještě štěstí, že prameny Moravy a slůně jsou po trase turistické značky, jinak bychom neviděli vůbec nic. Sestup z vrcholu a cesta zpátky vedla převážně traverzem pod hřebenem po němž vedla státní hranice. Už při plánování okruhu bylo zřejmé, že se budeme vracet zčásti po trase včerejší túry. Nejvíce jsme se samozřejmě těšil na pasáž, která jsou projížděl na bobech. Jaké ovšem bylo mé zklamání, když na vozovce, kde bylo včera nejméně 10 cm udusaného sněhu, na mě dnes koukal holý asfalt. Když se k tomu ještě nakonec přidal déšť, bylo celé dílo zkázy dokonáno, a příroda se bude muset zase hodně snažit, aby to tady vypadalo jako v opravdové zimě.

zobrazit/skrýt sobotní trasu

Bohužel počasí se poslední den vůbec nezlepšilo. Stále bylo na zimní poměry velmi netypické. Kdo by také čekal v měsíci únoru teplotu hodně nad nulou? Obleva pokračovala. Po zdravé úvaze jsme s kolegy usoudili, že nemá cenu se v takovém počasí plácat někde venku a že tedy bude lepší vyrazit domů. Někteří se přesto rozhodli vyrazit na svah na půl dne si zalyžovat. Správci středisek udělali maximum, aby i přes nepřízeň počasí byly sjezdovky připravené a sjízdné. Těšíme se na příští rok, ale zároveň máme trochu obavy. Jsme totiž zvědavi, jaké počasí nám příroda připraví...

Véčův zážitníček

Úvodní stránka / AKCE A VÝLETY / Firemní lyže Dolní Morava 2011

Alba

Zobrazit

Odkazy

Správa

FIREMNÍ LYŽE DOLNÍ MORAVA 2011