SILVESTR NA MORÁVCE 2010/2011
Letošní zimní dovolená na Morávce, spojená s oslavou Silvestra a příchodem Nového roku, byla v mnoha ohledech podobná té minulé. Předně termín byl téměř na den stejný. Program některých dnů se také výrazně nelišil. Nemohli jsme si pomoct, ale loňské zážitky prostě volaly po zopakování. Není tudíž žádným velkým překvapením, že jsme i letos absolvovali túru na Lysou horu, návštěvu hospůdky Ateliér a túry v malebné beskydské krajině. Ovšem našlo by se pár drobných i zcela zásadních rozdílů. Tak třeba hned první byl, že jsme tentokrát nejeli sami. Přidala se k nám Lenčina kamarádka Bára se svým přítelem Radimem. Taky jsme nemuseli absolvovat tu nepříjemnou, pět hodin trvající cestu z Brna na Morávku s využitím snad všech dostupných prostředků hromadné dopravy. No a nakonec i to počasí bylo letos výrazně lepší. Ale pěkně popořadě.
den 1. [čtvrtek]
Cestování letos bylo mnohem pohodlnější než loni. Radim měl k dispozici služební auto, takže se doba nutná k překonání vzdálenosti mezi Brnem a Morávkou smrskla z bezmála pěti hodin na pouhé tři. Cesty byly relativně suché a uklizené. Bezprostředně po příjezdu nás čekalo několik povinností. Hlavně naštípat dostatek dříví a zatopit. Komín dobře táhl a tak byly plotýnky kachlových kamen po chvíli rozpálené do ruda a vydávaly do okolí příjemné teplo. Minule jsme zapomněl popsat, jak to vlastně v chalupě vypadá. Napravím to nyní. Už z předchozích vět je jasné, že se zde topí v kachlových kamnech. Bezesporu důležitá může být informace, že jediné vymoženosti moderní doby jsou varná konvice a rádio. S tekoucí vodou zde vůbec nepočítejte a žádné kohoutky nehledejte. Pro vodu se chodí do studny. Voda se ohřívá na kamnech. Velice zajímavou činností se tak stává jinak běžná hygiena. Musíte si vystačit s větším lavorem a kouskem mýdla. Prostě jako za starých časů. To, co se v dnešní době běžně nazývá rustikálním stylem ve smyslu zařízení domácnosti, zde najdete v té nejryzejší podobě. Staré velké almary, kuchyňské skříňky, postele pamatující snad i císaře pána. Hliněné a měděné nádobí jen tak ledabyle odložené na kamnech a nikách. Když k tomu ještě přidáte staré obrazy visící na zdech a zvláštní vůni, kterou prostě staré chalupy vydávají, je obraz roubenky zasazený do nádherné beskydské krajiny dokonalý. Vše má svou nenapodobitelnou atmosféru a proto sem tak rádi opakovaně jezdíme.
den 2. [pátek]
A je to tady. Probuzení do posledního dne tohoto roku, ovšem do půlnoci bylo ještě daleko. Nákup proviantu na silvestrovskou oslavu a hlavně na další dny v místním obchodu vyplnil část dopoledne. Oběd dnes vůbec nebyl v naší společné režii. Už jsem to naznačil v úvodu. Co by to bylo za dovolenou na Morávce bez návštěvy hospůdky Ateliér, ukryté ve zdejších malebných lesích, kousek pod vrcholem Kotař. Po loňské zkušenosti jsme chtěli Báře a Radimovi umožnit, aby si i oni odnesli podobně slastný zážitek. Našemu vychvalování se totiž nedalo odolat. No, co Vám máme povídat, opět to byl gastronomický koncert. Na stole se objevily obvyklé pokrmy v podobě halušek s brynzou, slaninou a zelím. Nechyběla povidlová omáčka ze švestek s uzeným masem a domácími bramborovými placičkami. Navrch vynikající pivo. Ještě jsme zapomněl zmínit, že se nám po cestě sem podařilo najít první z plánovaných keší (GC2BKTW). Letos byla poslední. Oslava Silvestru proběhla v pohodovém duchu.
den 3. [sobota]
S oslavou Silvestru jsme to moc nepřeháněli a tak nám dnešní vstávání nečinilo žádné zvláštní problémy. Po dopoledním nicnedělání a dobrém obědě jsme usoudili, že by nebylo špatné jít se projít na čerstvý vzduch. Trochu se v nás probudily dětské vzpomínky na zimní kratochvíle, takže jsme spojili procházku v kopcích nad přehradou s blbnutím na sněhu. Na půdě jsme našli několik prostředků vhodných ke sjíždění kopců. Rozdělení prostředků vypadalo následovně. Radim s Bárou vyfasovali sáně, Lenka boby a na já našel zalíbení ve starém snowboardu. Sjezd kopců se potom stal adrenalinovým dobrodružstvím. Naštěstí to neskončilo žádnou zlomeninou nebo pohmožděninou. Večer byl potom ve znamení karbanu a hazardních her.
den 4. [neděle]
Pro Báru s Radimem to byl dnes poslední den pobytu. Odpoledne totiž odjížděli zpátky do Brna. Nicméně to jim vůbec nebránilo vyrazit s námi na túru. I když se naše cesty kousek po začátku rozdělili. A kam, že jsme to dneska vlastně měli namířeno? Pokračujeme v tradici výletů na Lysou horu. I letos hned ze začátku roku máme splněno a můžeme si odškrtnout jeden závazek, který pro nás znamená alespoň jednou za rok zdolat tento vrchol. Trasa byla stejná jako loni. Z Visalají na Lysou horu a odtud do Krásné. Obloha byla zatažená, ale nesněžilo. Postup tím pádem nebyl náročný. Vrchol jsme zdolali po nějakých dvou a půl hodinách. Oběd jsme si dali v chatě na vrcholu. Na rozdíl od minulého roku, kdy tady bylo plno a my jedli v Šantánu. Něco teplého do žaludku přijde vždycky vhod. Taky možnost usušit vlhké věci byla vítaná. Nasyceni a usušení jsme poté vyrazili na cestu do údolí. Příroda opět vytvořila kouzelné představení. Nejlepší bylo, že se do tohoto divadla nemuselo platit žádné vstupné.
den 5. [pondělí]
Celodenní túra pro dnešní den měla jeden společný jmenovatel - kešky. Propadli jsme geocachingu a tak bylo nasnadě naplánovat výlety po keších, schovaných v možných i nemožných zákoutích této dechberoucí a malebné krajiny. Naštěstí ani tady geocachingová komunita nezahálí a je možné pár zajímavých kousků najít (konkrétně GC1Y2RQ, GC2B3BN). Alespoň nám to trochu zpestřilo putování a dostali jsme se na místa, která bychom jinak bez povšimnutí minuli. Příroda k nám není v tuto roční dobu moc štědrá, ale aspoň nám umožňuje jí poznat v nádherném zimním kabátu. I když dnes vše působilo strašně fádně a černobíle, přesto jsme si během dnešního putování odnesli spoustu zážitků.
den 6. [úterý]
Špatné počasí minulých dní bylo minulostí a sluníčko postupně přebralo vládu nad nebem do svých rukou. Ještěže tak, po včerejší zatažené obloze jsme byli totiž napnutí a zvědavi, jaké dnes bude počasí. Požadavek slunečného počasí se pro dnešní stal klíčovým. Na obloze totiž panoval zajímavý přírodní úkaz. Nastalo totiž částečné zatmění slunce pozorovatelné i v našich zeměpisných šířkách. Ani dnes jsme nezaháleli, co se sběru kešek týká. A tak na konci dne nám na konto přibyly další tři (GC2GFA9, GC2GCQN, GC2B3C5). Cestou nám značně vyhládlo. Něco teplého do žaludku jsme tedy do sebe vpravili v turistické chatě na Prašivé. Teda přesněji jenom Lenka. Já zůstal venku a fotil, protože bylo vskutku co fotit.
den 7. [středa]
Ráno ještě před odjezdem, mezi balením a uklízením jsem rychle vyrazil ven, pořídit pár posledních záběrů. Svou pozornost jsem zaměřil především na řeku Morávku. Lenka mezitím dobalila. Společnými silami jsme potom uklidili chalupu a morálně se připravili na dlouhou, bezmála pět hodin trvající cestu domů. Odpoledne jsme naposledy zamávali chalupě a těšili se na další návštěvu...